Velmi pestré podloží a členitý reliéf Železných hor podmiňují i vysokou různorodost jednotlivých typů lesů. Ve vyšších polohách nad 400 m n. m. rostly před příchodem člověka převážně bukové a bukojedlové lesy, v chladnějších a vlhčích polohách podmáčené jedlosmrčiny.
V železnohorském podhůří se rozkládaly hlavně jedlové doubravy, případně dubohabřiny a lužní olšiny. Od středověku docházelo ve většině původních lesů vlivem zvyšující se intenzity lesnického hospodaření k jejich přeměně na smrkové monokultury. Poslední zbytky přírodě blízkých lesů jsou zachovány v maloplošných chráněných územích, přičemž mezi ty nejcennější lze řadit národní přírodní rezervaci Lichnice, národní přírodní památku Kaňkovy hory a přírodní rezervace Polom a Vršovská olšina. Unikátní jsou reliktní bory na skalních výchozech v přírodních rezevracích Krkanka a Strádovské peklo.
V letech 2019 a 2020 postihla hospodářské lesy rozsáhlá kůrovcová kalamita. Zejména vlivem nižších a rozkolísaných srážkových úhrnů a zvyšující se průměrné teploty v posledních několika letech tak zůstává nad budoucí podobou lesů v CHKO Železné hory viset otazník.
Autoři fotografií: Zuzana Růžičková, Vlastimil Peřina
