Novověk (20.–21. stol.)

K dotvoření obrazu sídel n  počátku 20. století dochází výstavbou dalších účelových staveb, jako jsou školy, které povětšinou zaujímaly dominantní polohu na  návsi a  hospody, které byly již budovány jako samostatný stavební druh. Až  doposud sloužila jako hospoda nějaká usedlost. Obě světové války i  hospodářský útlum po  nich nepřály dalšímu rozvoji sídel. I  když docházelo především při výstavbě rodinného bydlení k  pohlcování vsí okolními městy (např. Břilice se staly satelitem Třeboně a  Tušť součástí Suchdola nad  Lužnicí). Naopak události 2. poloviny 20. století spojené se zajišťováním „bezpečnosti státu“ vedly k  zániku celých dvou obcí (Kunšach a  Nová Ves) a  části jedné (Krabonoš). V  lesích v  blízkosti hranice s  Rakouskem byly vystavěny objekty kasáren, střelnic či bytů pro důstojníky pohraniční stráže. Dalšími necitlivými stavebními zásahy do  siluet sídel byly zemědělské a  průmyslové areály (JZD, vepříny, drůbežárny apod.) na  jejich okrajích, absolutně mimo měřítka původních vsí. Také stavby patrových bytových domů pro  zaměstnance těchto zařízení narušily malebnost venkovských sídel, stejně jako velmi omezený výběr stavebních materiálů, který se projevil jak při  přestavbách původních stavení, tak při  novostavbách (trojdílná okna, břízolit, kabřinec, eternit apod.). Za  významné negativní zásahy lze označit „asanace“ starých čtvrtí, kdy panelákové výstavbě bytových domů padly za  oběť mnohdy velmi ceněné památky lidového a  řemeslného umu. Po  zásadních společenských změnách v  roce 1989 ani v  prvních 15 letech 21. století se bohužel nepodařilo navázat na  násilně zpřetrhaný zemědělský způsob života na  vesnici a  s  tím spojený styl stavění jak rodinného bydlení, tak administrativy, výroby apod. Znovunabytí vlastnictví pozemků bez původních sociálních vazeb stále vytváří tlak na  nekoordinované pronikání zástavby do  volné krajiny. Spolu se záměry na  zhodnocení pozemků vede často k  navrhování nových zastavitelných ploch, bez zřetelné urbanistické koncepce a  často v  rozporu s  původní kompozicí sídel. Tento trend je dále doplněn přebíráním často nevhodných stavebních typů (katalogové domky městského typu, bungalovy) a  nepůvodních tvarů hmot a  stavebních detailů, vycházejících z  odlišného kulturního prostředí, což vede k  postupné ztrátě charakteru zástavby (patrné zejména u  satelitů na  obvodu měst). U  sídel se  specifickou rozvolněnou zástavbou (např. Dvory nad Lužnicí) by  postupné doplňování mohlo vést až k  úplnému setření jejich jedinečnosti a  vyvstává otázka potřeby vytýčení hranice, za níž již další nová výstavba není možná, aniž by ohrozila samu podstatu krajinného rázu místa. V  případě rekreačních aktivit se objevuje i  obnovený zájem o  výstavbu chat a  o  umisťování komerčně lehce dostupných mobilních domů.